enarcselisitlv

Tento projekt jsme se rozhodli realizovat, protože jsme viděli potřebu, přiblížit utečence s našimi evropskými národy a naopak. Evropské státy se rozhodly přijmout velké množství uprchlíků do svého života, cílem je jejich postupné začlenění do našich společností. Setkáváme se vlnami velkých sympatií anebo antipatií, které se obrací proti obrovskému množství lidí, které do Evropy přichází. Zabývali jsme se problematikou evropského společenství, které jak se zdá, není připraveno je do svého života zařadit, třeba jen na období několika let (než se vyřeší válečný konflikt). Jedná se o občany, kteří s Evropou nemají nic společného, neznají naše pravidla, mezilidské vztahy atd., a proto se jejich příchod setkává s velkými problémy. Rozebrali jsme problémy spojené s jejich zařazením do evropské společnosti, částečná řešení a ukazujeme na to, jak se na tuto problematiku dívají mladí lidé, naši žáci z pohledu různých států.

Ukazujeme na rozdíl ve vnímání světa, jako takového, na pohled jakým se dívají různé stát v EU na lidi, kteří do Evropy přichází, jak vnímají rozdíly, zda s tímto příchodem jsou schopni se lidsky vyrovnat, anebo ne. 

Na začátku projektu, v roce 2016 neměli žáci, studenti, ale ani pedagogové informace o tom, co to prakticky znamená uprchlická vlna. S migrací obyvatel, která je v Evropě běžná, jsme samozřejmě zkušenosti měli, ale s přívalem miliónů lidí se nikdo z nás v našem životě nesetkal.

Do projektu se zapojila celá řada žáků a studentů hlavně z potřeby se dozvědět nové informace, mnozí jejich spolužáci, kteří byli osloveni pedagogy, účast odmítli se slovy „Nesouhlasím s přijímáním uprchlíků“.

Pedagogům šlo o to, aby se mladí dozvěděli pravdu o tom, proč, kdo, odkud odchází, kam chce jít. První projektové setkání bylo na Islandu. Islanďané, jako jediní obyvatelé Evropy, projevili zájem hostit více uprchlíků, než jim určovali kvóty.

První besedy s Červeným křížem, psychology, lékaři, neziskovými organizacemi, ale i osobní kontakt se syrskými dětmi, nové informace nám začínaly otvírat oči. Zjistili jsme, že Středoevropani jsou xenofobní, hlavně proto, že nemají zkušenosti s velkými migracemi.

Během všech našich setkání jsme se setkávali hlavně s lidmi, kteří s uprchlíky pracují, někdy to pro nás byly šokující informace.

Odborníci, pracující v těchto organizacích nám vysvětlil, že se snaží mimo jiné tyto lidi chránit před „turistickými“ návštěvníky, protože mnohdy je lidé našich zemí vnímali jako lidé, na které se mohou podívat, vyfotit a odejít, tak jak to děláme při návštěvách ZOO. Mladí i dospělí, jsme si pomalu začali formovat reálný obrázek o tomto problému.

Během tří let jsme na celou řadu věcí změnili názor, celou řadu výstupů jsme museli přizpůsobit reálným podmínkám a možnostem. Nejvýznamnější dopad na všechny zapojené do projektu bylo 1. poznání opravdových problémů migrační krize, 2. vzájemné mezilidské pochopení, 3. seznámení se s novými lidmi, žáky, studenty, pedagogy, ale i migranty, 4. význam činnosti Mezinárodního Červeného kříže, neziskových organizací, řecké námořní služby atd., 5. poznání jiných školních systémů a systém zařazení dětí migrantů do vzdělávacího systému, 6. zkušenost práce v mezinárodním týmu a přebrat odpovědnost za věc, kterou vytvářím, 7. poznání  jiných kultur společností, náboženství, 8. využití cizích jazyků. Prací na projektu se nám podařilo vymýtit xenofobii, rasismus a strach z neznámého. Velkým potěšením bylo, když ve všech zúčastněných školách žáci a studenti pomalu měnili názor na uprchlíky a jejich problémy. Díky výstavě v Domě U Zlatého prstenu se nám podařilo oslovit tisíce českých i zahraničních návštěvníků muzea.

Jsme přesvědčeni, že zkušenosti, které všichni účastníci získali, jim otevřely horizonty i jejich lidskou náruč. Nové názory již pozitivně ovlivnili jejich charakter a chápání světa. Určitě jim bude velkým přínosem v budoucnosti v pochopení sociálních, ekonomických, kulturních i společenských změn.